FREDERIK von Příkopa
Dívka štíhlá jako násada od vidlí, jimiž přehrabovala podestýlku, nabrala koňský exkrement a se znaveným povzdechem ho přihodila do přeplněných koleček.

Mou první vydanou povídkou je "Obětiště". Můžete si ji přečíst v antologii "Převeď mě". Svět živých a mrtvých zde prolíná, což na vlastní kůži pocítí čarodějka Elištyla. Pospíchá a proto riskuje.
Povídku Creature si můžete přečíst tady, nebo si vychutnat celý sborník 17 půnočních povídek.
Na konci roku 2023 jsem se účastnila Literního adventního masakru, což byla psací výzva. Podstatou bylo napsat po dobu 22 dnů každý den přibližně 100 slov. Každému dni byl přiřazen jeden žánr.
Po zdolání téhle výzvy mi bylo líto všechny mikro příběhy zavřít do šuplíku a říct si: "Hotovo. Je konec."
Tak jsem se rozhodla, že každý týden zveřejním jeden příběh. A k těm z Adventního masakru napíšu další mikro povídky sama za sebe a vydržím je rok sdílet tady na svém webu.
Někdy jsou to samostatné příběhy, nebo mají pokračování, jindy vznikají scény zachycující myšlenky, pocity nebo atmosféru. Cílem je být autentická a podělit se o to se čtenáři.
Přirovnávám to k mlsání zákusků. Jsou malé, lahodné, ovšem ne vždy se trefí do vkusu. Ale když vám zachutnají, budete chtít víc a jeden stačit nebude...
Dívka štíhlá jako násada od vidlí, jimiž přehrabovala podestýlku, nabrala koňský exkrement a se znaveným povzdechem ho přihodila do přeplněných koleček.
Celé dopoledne strávila po kolena v potoce. Doufala, že se nenápadně vytratí a prozkoumá staré zdi, co nedávno objevila v lese, zarostlé ostružiním. Vítala jakoukoliv chvíli, kdy mohla uniknout z dohledu domu a vsi. A ty ruiny vypadaly jako ideální skrýš. Macecha to snad vytušila, protože našla snad ty nejšpinavější hadry, aby je Sur Azir oprala....
S vrčením se školník pustil do opravy a ještě před desátou hodinou měl hotovo. Šroubky nahradil nýtky a doufal, že to je první a poslední židle, kterou se žáci pokusily rozmontovat.
Stojíme v koloně. Jsou tři hodiny odpoledne a já už se vidím doma.
"Pane, tohle má být to slavné město? Není tady nic, co bych mohl zvěčnit. Jenom pláň," postěžoval si kreslíř. Rozhlížel se po zvlněné krajině a nesdílel nadšení svého pána, kterého provázel. Sdílené nepohodlí na cestě se zásadně podepsalo na volbě slov, která postrádala delikátnost vybrané společnosti.
Sněhuláci jsou neživí. Jejich duše, energie - říkejte tomu, jak chcete - s úsvitem mizí. Přes den zůstává jen neživý sníh, ozdobený klacíky, starým hrncem, mrkví a kamínky či uhlím. Nicméně hravé dětské ruce mají ohromnou moc tvořit a tak dát život hroudám sněhu.