K napsaní tohoto příběhu mě inspirovala kritika povídky Slunovrat. V diskuzi padl argument, že do pohansky (z pohledu křesťanů) laděného prostředí nezapadá, že by si někdo četl knihu. Slunovrat je fantasy. Z jakého důvodu by někdo nemohl číst knihy v raně středověkém světě?

Tak jsem to vymyslela.

"Co to děláš, Vojko?" podivil se chrámový služebník nad činností svého druha. Položil vedle něj talíř s čočkovou kaší, dvěma vejci na tvrdo a tlustým krajícem chleba.

Vojko seděl celý den shrbený v řezbářské dílně, že zapomněl i na oběd a teď ho překvapilo, že už je poledne. Až vůně čočky, vajec, majoránky a kmínu probudila hlad v útrobách.

"Písmenka." Odložil drobný nožík a ometl si z hábitu piliny a dřevěné kudrlinky. Ofoukl kvádřík dřeva a ukázal ho příteli.

"Cože?"

"Písmenka. Vyřezávám písmenka, Kutrci."

Jmenovaný si  s otazníkem vepsaným ve tváři prohlížel kousek dřeva.

"S touhle kravinou si hraješ celý den?" vypadalo to, že se na Vojka zlobí. Že se zlobí na to, že druhovi přinesl jídlo, zatímco on si tady hraje s nesmyslem.

"To bude užitečná věc," sebral Kutrcovi kvádřík z ruky. "Stojí tady Perun. Natřeš to inkoustem a otiskneš na pergamen, nebo cokoliv jiného. Žádné kaňky a chyby. Víš, jak to urychlí psaní! Napadají mě další často používaná slova. Budeme moci napsat více knih oslavujících naše bohy! Nebo ušetřený čas budeme věnovat chrámům a šíření naší víry. Jen si to představ! Způsobí to převrat ve vzdělání!"

"Tohle se neujme, Vojko. Jsi snílek. Možná dokonce blázen. Knihy jsou pro nás chrámové služebníky. Obyčejní lidé neumí číst."

"Naučí se číst. Já svému nápadu věřím. Uvidíš! Teď ti to připadá jako hloupost."

"Je to hloupost. Raději se najez a dělej něco užitečného."

"Vždyť dělám. Vyřezávám písmenka. Změní to mnoho věcí."

Kutrc nad přítelem mávl rukou. Až během dalších let se ukázalo, jak moc i pár razítek urychlilo psaní knih. Kutrc se Vojkovi omluvil a požádal ho, jestli by se od něj mohl vyřezávání písmen naučit.