DÍL I.

Nastal rok R, den D, hodina H. Zcela obyčejný den, avšak místo budíku Františku vzbudilo nepřerušované ječení domovního zvonku.

"No, to si děláš…" s nadáváním, za které by se nestyděl ani dlaždič, pospíchala ke dveřím.

Rozrazila dveře v přesvědčení, že přistihne partu spratků, jak utíkají před jejím hněvem.

Avšak za dveřmi stál pohledný muž, co by z fleku mohl hrát Thranduila z Hobita. Blonďák, uhrančivé oči, špičaté uši.  Antracitově šedé roucho protkané stříbrnými nitěmi jako luxusní závěs z brokátu.

"To bude asi omyl," vypravila ze sebe. Chystala se chlápkovi prásknout dveřmi před nosem a zavolat policii, že ji obtěžuje úchyl v kostýmu elfa.

"Madam. Paní Františko Popřichová, jsem E Tun. Oznamuji vám, že veškeré obyvatelstvo vaší planety Země bude přesunuto do kolonie na planetě QB 003367-1. Zabalte si prosím osobní věci, doprovodím vás k transportní lodi."

Musel něco spatřit v její tváři, zaznamenat nepatrný pohyb svalů, protože se pohnul dřív, než dveře zabouchla.

"Pokud neuposlechnete, jsem oprávněn použít násilí." Z kapsy hábitu vytáhl dopis.

Františka nedůvěřivě přijala psaní. Čekala cokoliv, jen ne to, že Země bude rekultivovaná a že o tom rozhodla IGC, Intergalactic Group Company.

Myslela si, že to celé je hloupý vtip, nebo že je obětí únosu, až do chvíle, než E Tun, jak se Thranduil představil, jaksi zviditelnil obrovskou loď vznášející se na obloze. Loď vypadala jako čočkovitě vypouklý list kopí, čímž se nepodobala žádnému létajícímu stroji, jaký Františka kdy na Zemi viděla. Antonov nebo Airbus by vedle téhle lodě vypadaly jako pazourkový nůž vedle japonského nože na sushi.

"To je skutečné, že? Žádná projekce, zelené plátno a tyhle blbosti?" Františčin rozum odmítal přijmout existenci mimozemšťanů.

"Ano, je to skutečné."

DÍL II.

Teleportační zařízení přeneslo Františku Popřichovou v doprovodu E Tuna přímo do útrob obří vesmírné lodě ve tvaru listu kopí. Kam až Františka dohlédla, viděla nespočet kapslí a lidí v doprovodu elfsky vypadajících mimozemšťanů. E Tun, Thranduil jak mu Františka přezdívala, přivolal jednu z kapslí.

"Do toho nevlezu!" odsekla, zaslepena strachem, co s ní bude dál.

E Tun si ve tváři udržel nečitelný výraz bez jediné pohnutky a pohledem vyhledal vzpouzejícího se siláka pár metrů od nich. Stačili pouze dva elfští mimozemšťané, aby svalnatého muže dostali do kapsle.

"Když neuposlechnu, jste oprávněn použít násilí," zopakovala Františka, co už slyšela mezi dveřmi svého domu. Přestože si dala záležet na jízlivém tónu, E Tun pozvedl koutky úst do lehkého náznaku úsměvu.

Františka tak bez boje vlezla do kapsle pod dohledem E Tuna. Nechtěla, aby jí dovnitř cpali jako kočku do přepravní bedny.

"Na QB 003367-1 to je tři tisíce světelných let. Po uzavření kapsle ucítíte hořkou pachuť na jazyku, ale to je v pořádku. Ani nepoznáte, že jste spala a probudíte se v novém domově," informoval E Tun prázdným hlasem.

"Kdy se vrátím zpátky na Zemi?"

"Nikdo neví, jak dlouho bude trvat rekultivace," odpověděl E Tun a zavřel kryt.

Vyjekla leknutím, když pod zády ucítila, jak kapsli vyplňuje hřejivá, hebká hmota. Jakási hedvábná vata, jako by nasáklá cukrovým sirupem. Chtěla vší silou kopnout do krytu kapsle, ale vzešlo z toho jen chabé cuknutí kotníkem. Sladká vůně té hmoty způsobila štiplavou hořkost až v krku a pak Františku spolkla tma.

DÍL III.

Dva muži v uniformách Františku vpustily do haly, kam by se vešlo několik raketoplánu pozemské výroby. Bílé stěny podtrhovaly dojem nekonečnosti prostoru a lidské malosti. Zápach kovu, laku a průmyslových chemikálií by byl přirozený, avšak tady vzduch voněl sladce. Františka si pomyslela, že tohle by na Zemi nebylo možné. Pastelově šedivá podlaha dokonale tlumila kroky, což prohlubovalo ticho a prázdno haly. Ostré denní světlo rovnoměrně po celém prostoru rozptylovala důmyslná technologie střešních oken.

V celém tom rozlehlém prostoru stál uprostřed v nejintenzivnější záři slunce stůl. Za ním seděla dětsky vyhlížející bytost.

"Vítejte na planetě Zz, QB 003367-1," řekla mimozemšťanka za stolem. Její jasně zelené oči na Františce spočinuly zcela bez zájmu. Měla stejně špičaté uši jako E Tun. Splývavé roucho skrývalo, zda je bytost žena nebo jen dítě, kterému někdo dovolil zastávat funkci dospělého.

"Pravděpodobně zde strávíte zbytek svého života. Přeji hezký pobyt. Zde jsou vaše doklady. Své pozemské jméno si smíte ponechat. Ovšem v našem systému budete evidována podle čipu, který vám byl již aplikován."

Františka zírala, šokovaná, že ji někdo něčím označkoval jako zvíře. Elfská bytost s dětsky čistou tváří pokynula vojákům. Ti Františku postrčili ke stolu, aby převzala dokumenty a zařízení, kde najde průvodce k novému životu planetě Zz tři tisíce světelných let od Země.

"Já nechci." Na takové zacházení vůbec nebyla zvyklá.

Elfka se podívala po vojácích.

"Pak budete přeřazena do nulté kasty a budete přidělena do pracovní čety v dolech na jedné z našich průmyslových planet. Dobře si rozmyslete odpověď."

"Zůstanu na Zz," vyhrkla rychle a nechala se poslušně odvést. Očekávala další proceduru přijímacího procesu a pak doufala, že se ocitne někde, čemu by mohla říkat domov.