Creature

Půlnoční povídky

Povídka Creature je jednou ze 17 půlnočních povídek. Všechny spojuje téma půlnoci a všechny vznikly podle Povídkového nenávodu. Nedokonalé, své, jedinečné a živé. Nejlepší.

Copak je Creature jediný místo, kde se dnes

může schovat Josefa Hedvika Mortová?

CREATURE

Vzala za kliku vrat, zašlých stejně jako fasáda domu. Rozbité neonové trubice nad nimi se stáčely do nápisu CREATURE.

Řetěz barevných světýlek zavedl Hedviku do bývalé výrobní haly v zadním traktu budovy. Přivítalo ji zde neobvyklé ticho.

"Nazdar, Hedviko," pozdravil ji muž za barem. Ten osvětlovaly svíčky, jejichž oranžové světlo dodávalo barmanově bledé pleti živost.

"Ahoj, Albi, je tu nějak mrtvo. Halloween už byl. Dnes je druhýho. Tak co se děje?"

"Asi se všem zalíbilo pařit venku a využívají toho, že dnes jsou Dušičky."

"Hm. Dušičky," ušklíbla se. "Dala bych si Kyamaretto."

"Dnes už zavírám. Sám tady nebudu a kvůli tobě taky ne, i když jsi Mortová."

"Tak s tím jsem vůbec nepočítala. Udělal bys mi to Kya…"

"Ne. Zavírám. Jenom těchto pár dní v roce je šance, že odtud odejdu před půlnocí."

"Jedno Kyamaretto a pak zavřeme. Prosím."

Albi pokračoval v uklízení.

"To mi nedělej. Jedno Kyamaretto. Musím. Je pátek. Chápeš?"

"Copak je Creature jediný místo, kde se dnes může schovat Josefa Hedvika Mortová?"

Mračila se: "Zrovna dnes mi není dobře mezi lidmi. Dušičky. Víc pozornosti, než mi je milé. Sem můžou jenom bubáci a příšery. Jedno jediný Kyamaretto. No tak! Prosím, smutně koukám. Obsloužím se sama a ty můžeš dál uklízet."

"Na to zapomeň! Můj bar!" Albiho obklopil chlad, až oběma od úst stoupala pára.

"Jedno. Je to můj páteční rituál. Nemůžu to porušit. To je stejné, jako když někdo musí mít ráno kafe. Prostě musí."

Albiho chlad zaštípal Hedviku na tváři a vkradl se pod mikinu, až měla nutkání schovat ruce do kapes.

"No ták, Albi! Budu do tebe hučet tak dlouho…"

"Ale rychle a pak si najdeš jinou schovku." Modrá zář v jeho očích studila jako zimní bouře.

"Jsi nejlepší!"

"Jsi divná," postavil před Hedviku sklenici mandlového likéru, ampuli z hnědého skla a misku mandlí. "Nestačilo by Amaretto?"

"Takhle mě to vystihuje," ukázala na sebe i obrázek lišaje na tričku. Ulomila vršek ampule a obsah vylila do likéru.

"Nádech… Výdech…" vypila sklenici na ex. Nevolnost, bolestivá tíže na hrudníku a lapání po dechu Hedviku okamžitě ochromily. Člověka by to zabilo.

Jakmile popadla dech, strčila si do pusy několik sladkých mandlí.

"Život je hořkej a sladkej," zazubila se.

"Proč to děláš?"

"Protože mě to nezabije. Ale můžu zkusit, jaké to je."

Albi jen pozvedl obočí a Hedvika na to odpověděla pokrčením ramen.

Sfoukl několik svíček a pobídl ji, aby odešla.

Cosi zamumlala, v zamyšlení, že jí něco zjevného uniká.

Albi sfoukl zbývající svíčky, takže jediným zdrojem světla zůstal vchod ovinutý řetězem s barevnými světýlky.

V závanu kouře ze zhasnutých knotů ji to napadlo.

"Nemáš svíčky navíc a zapalovač?"

"Děláš si ze mě srandu, Hedviko?"

"Máš?"

"Jestli tě to odtud nevykope, tak…" Albiho obklopil chlad jako náznak toho, co přijde.

"Vykope!" Zbývající mandle přendala do kapsy mikiny.

Albi, aniž by uhnul pohledem, vytáhl zpod pultu sáček čajových svíček.

"Vezmi si je všechny a nech mě zavřít bar." K sáčku plácl zapalovač.

Počkala na Albiho před vraty a jeho mrzutý výraz mluvil za vše.

"Albi?"

"Hm?"

Zaváhala a neohrabaně ho objala a políbila na tvář: "Děkuju. Já…" překvapením ztuhla. "Promiň. To jsem neměla. Pardon."

Než se stačil vzpamatovat, lusknutím se proměnila na hejno havranů a zhmotnila se na okraji smrkového lesa daleko od všeho, kde v noci nehrozilo setkání s lidmi. Tohle místo jí vytanulo na mysli, když Albi sfoukával svíčky.

Hezké, osamělé, připomínající tragédii.

Rok 1948, den před Silvestrem. Toto datum připomínal žulový kámen se jménem Miroslava Chalupníčka.

Nedoletěl. Nemuselo se to stát, ale stalo se.

Myslela na sněhovou vánici, bílou tmu. Žádné nahoře, dole, vlevo, vpravo. A pak v obrovské rychlosti… Prásk! Nic. Konec.

Zapálila všechny svíčky, co měla. Pozorovala jejich mihotavé plamínky a myslela na další duše, co měly někde křížek, památník, a nikoho, kdo by jim zapálil svíčku. Nabídla jim světlo a teplo a lásku na jednu noc v roce, kdy to duše mají k živým blízko.

Toužila pocítit uvnitř pokojný klid, jakým působil spící les a výhled na hvězdné nebe. Z nepokoje ji vyrušil mrazivý poryv větru v zádech. Pronikl skrz chlupatou mikinu, olízl Hedvice páteř a usadil se v žaludku.

"Já tě vykopu z Creature a najdu tě u svého pomníku. Ty jsi neskutečná!"

"Albi?" zaskočilo ji pochopením, že viděl záblesk vize při polibku. Teď toho litovala, ačkoli bylo pozdě, aby vzala zpět, že na něj počkala před barem. Taky nemusela letět sem a stejně to udělala.

"Mandle?"

"Sladké, nebo hořké?" vypadlo jí z pusy.

"Sladké." Posadil se vedle ní a otevřel sáček.

"Tady jsme se potkali poprvé. Byl jsi strašlivě polámaný."

"Pak se něco stalo a já přišel do Creature. Nevěděl jsem, kdo jsem. Ale ani nikdo jiný nepoznal, kým jsem býval. Až jsi mě…"

"… políbila. Neměla jsem to dělat."

"Díky tomu můžeme být tady. Vždyť je to hezké a nikdo se to nedozví."

"Nedozví," usmála se. "Zůstane to mezi námi a tohle bude naše tajné místo."

Nabrala si plnou hrst mandlí a úplně zapomněla na ty, co měla v kapse mikiny.

Spolu pozorovali hvězdy a naslouchali podzimní noci.

Hedvika až teď vedle Albiho pocítila v tom zvláštním bezčasí mezi jedním a druhým dnem nesmírný klid, tichý jako tento křehký okamžik.

Sborník půlnočních povídek si můžete stáhnout jako pdf zdarma a bez vyplňování mailové adresy na stránkách Martiny Heš, tvůrkyně Povídkového nenávodu a zakladatelky Spisovatelského cappuccina.
https://sperkarka-textu.cz/e-sbornik-pulnoc/ 

Povídka Creature pro mě má silný osobní přesah. Užila jsem si každou část tvorby od začátku do konce a doufám, že i vy jste si užili čtení.

Nenávod mi přinesl spoustu krásných zážitků a zkušeností. Žasla jsem, jak mi Creature samo vzniklo pod rukama. I když přišla krize, tak jsem ji zvládla překonat. Taky mi hodně pomohli betačtenáři a tímto jim děkuji. Od počátku jsem měla přání napsat podivnou povídku, dopřát si být divná, jiná a svá. Tak vzniklo Creature.

foto: pexels.com a Martina Heš