FREDERIK von Příkopa
Dívka štíhlá jako násada od vidlí, jimiž přehrabovala podestýlku, nabrala koňský exkrement a se znaveným povzdechem ho přihodila do přeplněných koleček.
Nebe nad hlavou mi zastírají hustě propletené koruny stromů. Vřeští tam opice, ptáci a bůhví co ještě. Stojím po kotníky v tlejícím listí. Všude něco chroupá, šustí a škrábe.
Džungle.
"Cordyceps?" volám.
Skřeky na chvíli utichnou a pak začnou znova.
Někde přede mnou cosi zamručí.
Polknu, protože mého žaludku se zmocní lehkost a měknou mi kolena.
"Cordyceps!"
Nacházím ji spící v hnízdě z listí. Stočená v klubku vypadá jako bezsrstý mravenečník velikosti hrocha. Skrz lysé tělo jí prorůstá nespočet bílých hub. Jaksi cítím, že podhoubí prorůstá Cordyceps skrz kůži, svaly, proplétá se vnitřnostmi a zcela ovládá její mozek.
Cordyceps se zavrtí a z hub se vznesou obláčky výtrusů.
Otevře oči. Jsou mléčně bílé stejně jako houby na jejím těle, nevidí a přesto zaostřuje přímo na mě.
V jednu chvíli stojím před ní a vzápětí se rozplývám a stávám se součástí Cordyceps.
To mě kopne do plné bdělosti. Chvíli nevím, kdo jsem a kde jsem, avšak tupý tlak v lebce mě vyžene z postele do kuchyně. I po tmě neomylně nacházím růžovou tabletu.
"Zasraná migréna." Kdesi z útrob mé hlavy na mě zírají slepé oči Cordyceps.
Dívka štíhlá jako násada od vidlí, jimiž přehrabovala podestýlku, nabrala koňský exkrement a se znaveným povzdechem ho přihodila do přeplněných koleček.
Povídku "Med já rád" jsem do literární soutěže Cena Karla Čapka posílala bez očekávání. Posláním povídky do soutěže jsem mohla jenom získat.
Celé dopoledne strávila po kolena v potoce. Doufala, že se nenápadně vytratí a prozkoumá staré zdi, co nedávno objevila v lese, zarostlé ostružiním. Vítala jakoukoliv chvíli, kdy mohla uniknout z dohledu domu a vsi. A ty ruiny vypadaly jako ideální skrýš. Macecha to snad vytušila, protože našla snad ty nejšpinavější hadry, aby je Sur Azir oprala....
S vrčením se školník pustil do opravy a ještě před desátou hodinou měl hotovo. Šroubky nahradil nýtky a doufal, že to je první a poslední židle, kterou se žáci pokusily rozmontovat.