Už dlouho slýchám, že jsem spisovatelka. A jsem? Jsem!

Od malička mi druzí říkávali, že jsem spisovatelka, protože píšu. Já se tomu označení podvědomě bránila, protože jsem se tak necítila. Namítala jsem, že nemám vydanou knihu a že mě psaní neživí. Označit se za autorku je zvláštní, protože je nutný dodatek. Autorka čeho?

Jsou spisovatelé a spisovatelky, kteří se necítí jako spisovatelé ani po vydaní více povídek, knih a jiných literárních útvarů.

Kde končí autorství a začíná spisovatelství? Kdo jsem, když píšu?

Za mě titul autor vyjadřuje vztah dílu a titul spisovatel se vztahuje k činnosti.

"Jsem autorka povídky, protože jsem ji napsala."

"Jsem spisovatelka, protože se věnuji psaní."

Tohle škatulkování je, jako by se někdo styděl přiznat si, že je spisovatel. A oproti tomu jako by si někdo jiný přál, aby ten druhý titulem autor přiznával pouze vztah ke svému dílu.

Rozlousknout tohle dilema mi pomohl citát od Leigh Bardugo:

Takhle jednoduché to je!

V angličtině "write" a "writer". Rozdíl je jen jedno písmenko.

POKUD PÍŠEŠ, TAK JSI SPISOVATEL.

Nic víc. Žádné dodatky. Žádné škatulky.

V úvahách jsem přirovnávala psaní k zahradničení, vaření, malování, modelování, šití a dalším činnostem.

A víte co?

Označení skvělá kuchařka, zahradník, malířka, švadlenka, cestovatel... Máma! Táta! Taková označení slýchávají a mají lidé, protože je ty činnosti baví, protože je umí, protože jsou rodiče. Nepotřebují kvůli tomu vysvědčení, diplom nebo certifikaci. Je zcela vedlejší, jestli jim ta činnost vydělává a kolik. Stačí, že se té činnosti se zápalem věnují nejlépe, jak umí!

Jsou hobby centra pro zahradníky a kutily. Jsou sportovní závody dělené na hobby a profi.

V tu chvíli se mě dotklo nazývat se autorkou. Připadalo mi jednoduše nesmyslné dál popírat, že nejsem spisovatelka, když píšu. A tak vznikla alternativa...

JSEM HOBBY SPISOVATELKA!